HOUSE FOR A PAINTER // PRICEGORE

7 THE OLD LAUNDRY, HAYDON WAY, ENGLAND

PRICEGORE
- ROOF ROOM
- PARK VIEW- EXTANTION
- ROTHERFIELD CRESCENT - COMPETITION

SITUACE

FASÁDY

PŮDORYS  1 NP

PŮDORYS  2 NP

FUNKCE  domu se navzájem prolínají. 

OBJEM

ATELIÉR _  velký, vzdušný prostor, ve kterém se dobře pracuje

KUCHYNĚ_ taková temná komora, dá se tu i dobře uvařit

OBÝVACÍ ČÁST_ navazuje na kuchyni a hraje všemi barvami

POKOJE_ dvě symetrické místnosti, je tu krásný výhled do pestrobarevného ráje

ŘEZ

SVĚTLO

DETAIL - OKNO S VÝHLEDEM DO INTERIÉRU

POHLEDNICE -  VADÍ MI, ŽE SE SCHOVÁVÁ, NEMÁ SE ZA CO STYDĚT!

LOGO - BLACK ||||| WHITE

DOPIS Z ANGLIE

Posílám pozdrav z Anglie,

Jsem v takové malé čtvrti kousek od Londýna, šla jsem se tu podívat na jeden dům, na který jsem měla prezentaci. Už když jsem se blížila k místu, kde stojí dům pro malíře, z dálky jsem ho poznala. Krásný cihlový dům, schovávající se mezi ostatní domky.

U vchodu mě přivítala zelená rostlina, která se ke mně natahovala, aby přilákala mou pozornost. Vzala jsem za kliku a vkročila do neznáma.

Bílá barva a barevné cákance všude kolem, do toho padaly z nebe sluneční paprsky, byla to nádhera. Všude na stěnách nebo i na zemi byly obrazy, některé byly už hotové, některé se zas teprve klubaly k světu. Každá stěna, každý kout hrála všemi barvami a odstíny, na které si jen vzpomenete. Rozšiřující se skvrna na zdi mě zaujala a tak jsem šla blíž, abych zjistila, co to je. Spatřila jsem malý štěteček, jak rozhazuje barvu, kterou malíř zapomněl zavřít. Musela jsem dávat pozor, abych neschytala nějaký ten cákanec na mé bílé šaty a tak jsem se radši vytratila do jiné místnosti.

Radost a veselost vystřídala černočerná tma, pomalu jsem udělala jeden malý krok, abych někomu nezkřížila cestu. Najednou mě ale cosi prudce zastavilo, postavily se mi chlupy na celém těle, srdce mi začalo zběsile bušit a vůně kávy rozrazila víko klokotající konvice na plotně a to víko pak narazilo na vypínač a rozsvítilo světlo. Byla jsem v kuchyni. Otočila jsem se a zahlídla jsem malé posezení na konci temného tunelu u první zmínky slunečního světla. Srdce mi zaplesalo, konvice v kuchyni už dovařila kávu a na plotně bylo, vypij mě. Vzala jsem příležitost a kávu v hrnečku jsem si odnesla na konec tunelu k dennímu světlu. Uplynulo pár minut a já dopila tu voňavou kávu z klokotající konvice. Hrneček jsem postavila na stůl a pak jsem si toho všimla. V tom nejužším prostoru mezi stěnami se ukrývaly stupínky vedoucí někam nahoru. Neochotně, ale se zvědavostí, jsem se vyhrabala z toho nejpohodlnějšího křesílka, jaké si jen můžete představit, a šla jsem vstříc tomu tajemnému dobrodružství. První krok a stupínek trochu zanaříkal, pak už jsem jen stoupala výš a výš.

Jsem v nebi, kolem mě proletělo letadlo, slunce mám na dosah, je mi teplo a příjemně, slyším zvuk motorů, který dál zesiluje, je čím dál tím blíž. Rychle jsem se skrčila a letadlo kolem mě prosvištilo, jen tak tak jsem se mu uhnula. Něco mě pak postrčilo, byl to načechraný mráček, který mě zval na vyhlídkovou plavbu, a já jsem nedokázala říct ne. Procestovali jsme spolu širý kraj, dokonce jsem i z dálky zahlídla barevnou komnatu a nezbedný štětec, který se dál podepisoval na malířovu stěnu. Vykouzlilo mi to letmý úsměv na tváři.

Začala jsem pomalu usínat, přestala jsem vnímat vítr, který mě ovíjel v tom letním horku, ubíhající krajinu i to, že pluji na mráčku, který se dál kolébal blankytně modrým mořem.


https://drive.google.com/open?id=1z1vCUJ9ZAhi_gaTRr3PJWJq1CXvHPESu

https://drive.google.com/open?id=1D4yCSAk0KEHPuW3KoALI7i-v57m2AblG